Koupání v řekách

Evropský den koupání v řekách neboli "Big Jump" (probíhající druhou či třetí červencovou neděli) má v Česku stále více příznivců a není se co divit. Kvalita vody se v posledních letech s realizacemi čistíren odpadních vod a přísnější regulací jejich znečišťování výrazně zlepšila.

V první polovině 20. století nicméně bylo koupání v řekách mnohem rozšířenější. V letním období je využívaly tisíce lidí a lázeňství na řekách podporoval i rezort zdravotnictví. O jeho likvidaci se ale dále postaralo postupující znečišťování vody, regulace řek kvůli lodní dopravě a likvidace původních pláží, nebo i stavby přehrad a jezů snižujících možnost prohřátí vody.

Koupání v řekách má nespornou výhodu vzhledem k průtoku vody, který omezuje množení sinic. To je hlavní rozdíl proti rybníkům a nádržím se stojatou vodou. Využití "koupacího potenciálu" řek je alternativou k napouštění domácích bazénů a představuje určité klimaadaptační opatření. Může také zvýšit atraktivitu řady rekreačních oblastí. Podpora pohybových aktivit má nesporný význam pro zdraví české populace a zlepšení příležitostí pro aktivní plavecké vyžití může být dalším přínosem.

Se sdružením Zvonečníku jsme přesvědčení, že nestačí koupání v řekách dále jen propagovat. Navrhujeme několik konkrétních opatření, co je pro zlepšení potřeba udělat. Jde především o vymezení koupacích zón v řekách s vyhovující hygienickou kvalitou. V těchto zónách by měla být omezená plavba lodí a nutná vyšší pozornost lodivodů při proplouvání v blízkosti koupacích zón. Dále by zde měl být dobrý přístup k vodě (nikoli bláto či balvany), vzniknout pláže (nikoli jen zarostlé břehy), být optimalizováno napojení na cyklostezky (u řek jsou již obvyklé) a příležitosti pro zajištění občerstvení návštěvníků. Zajištěný by měl být také monitoring kvality vody v koupacích zónách podobně jako v případě rybníků a nádrží využívaných ke koupání.